Záhada Bermudského trojúhelníku

Portoriko, Bermudské ostrovy a Miami tvoří záhadné místo v Atlantském oceánu nazývané Bermudský trojúhelník. Někdy se mu také přezdívá "Ďáblův trojúhelník", a to proto, že v něm záhadně mizejí lodě a letadla.

Vzdušné vzdálenosti míst tvořících vrcholy tohoto trojúhelníku jsou přibližně 1 660 km, takže vytváří téměř rovnostranný trojúhelník s rozlohou přibližně 1 134 100 km².

Již Krištof Kolumbus a jeho námořníci, při plavbě Sargasovým mořem, uviděli obrovský ohnivý pás, který přeletěl přes nebe a zmizel v moři. Za několik dní Kolumbus zjistil, že lodní kompas se chová velmi divně. Tato porucha dodnes působí v Bermudském trojúhelníku a je více než pravděpodobné, že za zmizení lodí i letadel může ona. O měsíc později spatřili v dálce divné světlo, které stoupalo od obzoru nahoru a zase klesalo zpět. Zvláštní světla se objevovala i pod mořskou hladinou.

Co tyto úkazy způsobilo? Plamenný pás mohl být ve skutečnosti meteorit. Problémy s kompasem zahrnovaly jen odchylky v ukazování skutečného severu. A zvláštní záře mohla pocházet z ostrovů poblíž Hispanioly nebo z Hispanioly samotné. To jsou vše ale jen domněnky. Také posádka kosmické lodi Apollo 12 zaznamenala podobný světelný jev jako Kolumbus se svou posádkou. Jak je toto tedy možné?

V kronikách nalezneme mnoho dalších záhadných zmizení lodí. Nicméně jejich osud nemusel být zrovna spjat s Bermudským trojúhelníkem. Mnoho lodí tehdy mizelo beze stopy a později byly nalezeny s mrtvou posádkou nebo bez ní, spousta jich skončila na dně oceánů nebo se staly obětí pirátů, vždyť Karibské moře jimi bylo proslulé.

Dnes se o tomto tajemném místě povídá hodně. Vědci odmítají uvěřit nevysvětlitelnému a sahají po přírodních jevech, sdělovací prostředky po senzaci a ufologové spolu se záhadology a lidmi zabývajícími se paranormálními jevy, se záhadu snaží objasnit pomocí červích děr, vstupů do jiných světů anebo únosy mimozemšťany.

Dokonce ani piloti nechtějí věřit historkám o trojúhelníku, a to i přesto, že se 5. prosince 1945 ztratilo šest vojenských bombardérů během rutinního tréninkového letu. Tato událost je jednou z největších událostí, které se v trojúhelníku staly. Na černé listině se zapsala pod názvem Letka č.19.

Letka č. 19

Ilustrační foto    formace 5 ztracených bombardérů Grumman TBF Avenger

Onoho osudného dne odstartovalo ve 14.00 první letadlo ze základny Fort Lauderdale, ve 14.10 bylo všech šest letadel ve vzduchu. Asi v 15.15 se ozval velící důstojník letu Charles Taylor, který nahlásil, že ztratili kurz. Po 20 minutách snah, leteckého

instruktora ve Fort Lauderdale, navést letku zpět, bylo s letkou ztraceno spojení. Za letkou č.19 byla vyslána záchranná četa ve dvoumotorovém hydroplánu se třinácti lidmi na palubě. Tento hydroplán se také ztratil. Nicméně zajímavé je to, že pár minut po 19. hodině zachytili na námořní stanici Opa Loca na Miami zprávu obsahující dvě písmena "FT…FT…" což byla část volacího kódu Letu 19. Pokud tato zpráva byla totiž odvysílána ze ztraceného letadla, znamenalo by to, že ji vysílali dvě hodiny po předpokládaném vyprázdnění palivových nádrží. Celá pátrací akce byla neúspěšná, a to i přes to, že do ní bylo zapojeno 240 letadel, 67 letadel z letadlové lodě Solomons, několik ponorek, 18 lodí pobřežní hlídky, pátrací záchranné čluny, stovky soukromých lodí, letadel a jacht, dále byla poskytnuta

 pomoc námořní vzdušné stanice v Banana River, pomoc R.A.F. (Royal Air Force) a jednotky Královského námořnictva na Bahamách. Vůbec nic se nenašlo. Letka č.19 spolu se záchranným hydroplánem se doslova vypařily. Za této akce se prohledalo přibližně 100 000 kilometrů čtverečních moře a země včetně atlantských a karibských částí Mexického zálivu, floridského poloostrova a sousedících ostrovů. Letadla strávila ve vzduchu

celkově 4 100 hodin. Žádné vraky, žádné olejové skvrny, žádné plavající zbytky. Ještě po několik týdnů prozkoumávaly floridské a bahamské pláže, jestli moře nevyplaví nějaké trosky - bez úspěchu.

Není tedy divu, že tato oblast se dostala mezi světové fenomény. Během 19. století se zde ztratilo nebo potopilo 67 plavidel, od roku 1945 úřady pohřešují 126 letounů. Různé teorie se k tomuto místu staví opravdu odlišnými způsoby. Někteří lidé tvrdí, že v této oblasti se ztratí stejné množství lodí, jako jinde na světě a navíc je tato oblast velmi frekventovaná. Jiní zase tvrdí, že za to mohou plyny, konkrétně methan. Dalšími teoriemi jsou hurikány a tornáda, vlny tsunami, hloubka moře, která dosahuje více než 6000 metrů a je proto velmi obtížné nalézt vrak lodi nebo letadla, v jiné části je terén naopak velmi členitý. Jiná vysvětlení zahrnují červí díry, které mohou spojovat Zemi se vzdáleným vesmírem a mohou tak tvořit bránu do jiného světa, kterou možná využívají mimozemské civilizace. Nabízí se ale i jiné vysvětlení. Trojúhelník je okno do jiné časoprostorové dimenze, kam mohou mizet pohřešované lodě, letadla a lidé. Tím zastánci této teorie vysvětlují i občasná hlášení o podivných časových posunech pozorovaných posádkami letadel nebo o zmizení letadla z obrazovky radaru a jeho následném objevení se.

Teorie o unikajícím methanu

Tato teorie je založena na faktu, že methan se zde, na mořském dně, vyskytuje v pevném skupenství a navíc je ho v této oblasti spousta. Občas dojde k oddělení části této stlačené látky, které pak zvolna vystupuje k hladině. Jak klesá tlak okolní vody, začíná se hydratovaný methan přeměňovat na plyn, takže při dosažení mořské hladiny jde o obří bublinu tohoto plynu o průměru i několika set metrů. Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se náhle bez varování potopit díky snížené hustotě vody, případně by mohlo dojít k explozi uvolněného plynu iniciovaného nějakým ohněm na lodi nebo elektrickou jiskrou. Stejný osud by mohl potkat i menší letadlo, které by vlétlo do oblasti koncentrovaného plynného methanu s odlišnou hustotou než má vzduch. Navíc je methan nedýchatelný a lidé by se v kritické oblastizačali

 okamžitě dusit.

Jak tato teorie předkládá, methan by potopil menší letadlo a lidé by se začali dusit. Jak je ale možné, že jistá svědectví mluví o jevech, které nás od této teorie musí alespoň na chvilku odvést.

Ilustrační obrázek    tajemného mraku

Tato událost se stala 4. prosince 1970. Bruce Gernon spolu se svým otcem a obchodním společníkem vzlétli z městského letiště na Androsu ve zbrusu novém letadle Bonanza A36. Bruce měl nalétáno asi 600 hodin a okolí velmi dobře znal. Jejich cílem bylo letiště v Palm Beach. Krátce po startu si posádka všimla elipsového mračna asi dva kilometry přímo před nimi. Oblak se vznášel ve výšce kolem 150 metrů nad oceánem. Letová služba z Miami jim nahlásila, že počasí je dobré a tak pokračovali v letu. Netrvalo to dlouho a oblak se změnil v mohutný bílý oblak a doslova, slovy Bruce, je zaplavil. Po deseti minutách se z tohoto "sevření" dostali a vystoupali do výšky 3,5 km. Jenomže tento "oblak" se postupně změnil na bouřkový mrak neobvykle vytvarovaný do mohutného půlkruhu, který se začal rychle rozšiřovat kolem letadla. Po vstupu stroje

 do oblaku si muži

 všimli, že útvar ztmavl a pak zčernal, ale nepršelo z něj. Viditelnost byla asi šest kilometrů. Žádné hromobití nebylo slyšet, pouze zahlédli neobvyklé jasně bílé záblesky, které osvětlovaly celé okolí. Po několika minutách si povšimli v dálce velkého otvoru ve tvaru písmene U a zamířili přímo k němu, aby se ze zajetí mraku dostali. Otvor se ale začal rychle zmenšovat. Při letu za svobodou prý posádka zažila podivný pocit beztíže a zvýšené hybnosti vpřed. Pilot ještě stačil zpozorovat, že za letadlem se stěny tunelu hroutí, pomalu mizejí a posléze po nich zbyla jen štěrbina pomalu rotující ve směru hodinových ručiček. Nutno podotknout, že letounu přestaly správně fungovat veškeréelektronické

 a magnetické navigační přístroje. Kompas se prý otáčel, i když letadlo letělo rovně. Bruce Gernon také vypověděl, že je obklopila pochmurná, šedobílá mlha, kterou nazval "elektronickou", neboť prý právě ona ovlivnila měřiče na palubní desce. Také kontaktovali věž v Miami a nahlásili svou polohu. Radarový kontrolor však v této oblasti nic nezaznamenal. Asi po třech minutách se pracovník ohlásil znovu, že identifikoval přístroj nad Miami Beach, jenomže letadlo se mělo nacházet sedmdesátdva kilometrů jihovýchodně od Bimini a mířit na východ. Po protrhnutí mračna se posádka nestačila divit, protože se opravdu objevila nad Miami Beach. Po přistání zjistili, že jim let trval čtyřicetsedm minut. Nikdy ovšem neabsolvovali tuto trasu za méně jak sedmdesátpět minut ani když letěli po přímé trase.

Jak vidno posádka se ani neudusila ani neskončila v hlubinách díky methanu. Zůstaly ale další nezodpovězené otázky.

Na naší planetě je ale i jiné místo, o kterém někteří badatelé v oblasti záhad mluví jako o dalším Bermudském trojúhelníku. Ten se nachází v Baltském moři. Právě zde došlo 5. března 1992 k nehodě

 lodi, která se za jasného počasí a bezvětří téměř převrátila. Motory stály a rybáři vytahovali sítě, když z ničehož nic se loď překlopila a zmizela pod hladinou. Sedm členů posádky se zachránilo, jeden zahynul.

Závěry vyplývající z jednotlivých incidentů v bermudském trojúhelníku jsou stejné. Letadla i lodě mizí beze stop nebo dochází k záhadným poruchám. Různá vysvětlení vědců jsou vyvratitelná a nepřináší moc velká uspokojení. Teorie ufologů a záhadologů jsou zase neověřitelná. A tak si trojúhelník zachovává svou tajemnou a děsivou tvář.

Roswell aneb oprášená pravda?

"...pane, pane... vidíte? Je tu spousta nějakých úlomků. Co to může být? Zase Ti vojáci. Dva roky po válce a stále slyšíte, jak se po obloze prohánějí letadla. Minule jsem je sledoval nad Coronou... jsou z osmý v Roswellu. Neměli bychom nahlásit Fosterovým, že se jim tu válí nějaký binec? Možná je to armády a ta to teď hledá?" "...no až se vrátíme domů

, zavolám šerifovi Wilcoxovi, ať si armáda to svinstvo uklidí."

Několik hodin poté…

"Můžu mluvit s šerifem Wilcoxem?... zdravím šerife tady Wiliam Mac Brazel s Fosterova statku. Chci jen nahlásit, že jsme asi 30 mil severně od Roswellu našli nějaké úlomky. Může to být z letadla. Snad jste ve spojení ze základnou v Roswellu. Asi byste je měl informovat."

4.července

"Macu, těch trosek je víc než jsi říkal. Podívej se na tu velkou plochu... a támhle to vypadá jako nějaký disk, nebo co?"

7.července - diskrétně s šerifem Wilcoxem

"Hele šerife, našli jsme nějaký disk, nebo co to k čertu je. Pár úlomků jsem vzal s ženou a dětmi domů... nikdy jsem nic takovýho neviděl, je to jako nějaký létající talíř, už jsem o tom pár zpráv viděl."

Tak nějak takhle se mohl odehrát počátek našeho příběhu o nálezu trosek neindifikovatelného objektu u Roswellu v Novém Mexiku. Snad jen s výjimkou telefonátu, který se nemohl uskutečnit, protože Fosterova farma komunikovala s ostatním světem pouze dálnopisem. A tak mi tuto mystifikace snad odpustíte. Teď už se budeme držet pouze faktů nebo se o to pokusím, aby byl můj článek co nejobjektivnější.

7. července 1947 navštěvuje Wiliama Mac Brazela na Fosterově ranči Jesse Marcel, který žádá Brazela, aby s ním lokalizoval místo nehody

 záhadného objektu. Brazel ovšem údajně pomlčel o části posbíraných úlomků a místo mu ukázal. Další návštěva oblasti byla rodině Brazelových zapovězena. Marcel odvezl příštího rána část nalezených trosek na základnu amerického letectva, tedy osmé bombardovací skupiny v Roswellu.

V úterý 8. Července, se objevuje v deníku Roswell Daily Record, tiskové prohlášení majora zpravodajské služby, Jesse Marcela asi v tomto znění:

Mnohé zvěsti o takzvaných "létajících talířích", se včera stali realitou. Zpravodajská kancelář 509. Bombardovacího sboru, 8th Air Force, Roswell Army Air Field oznámila, že měla to štestí, a získala jeden exemplář "létajícího talíře", díky oznámení místního rančera a policejního sboru v Chaves County, který byl následně ohledám specialisty ze základny v Roswellu a dále postoupen veliteli základny plukovníku W.H. Blanchardovi a převezen na základnu Fort Worth, Texas. Zde bude objekt prozkoumán. Rovněž byl informován generál R.M.Ramey ze základny Fort Worth, který bude podrobně informovat o nálezu.

Senzace a zklamání?

Srdce

 kdejakého ufologa plesá a dokážu si představit diskuze, které se vedou o senzačním objevu. Následující den však přichází studená sprcha v podobě prohlášení praporčíka Irwina Newtona, mluvčího generála Rameye, že se jednalo o meteorologický balón a že se informace

 o "létajícím talíři" nezakládá na správných základech a že tak došlo z neznalosti Marcela, který neznal všechny aspekty letu těchto průzkumných balonů a že i on, po konfrontaci s FBI, která byla o nálezu vyrozuměna musel uznat, že se nejednalo v žádném případě o žádný mimořádný nález. Média se obrací na Brazela. Který jednoznačně popírá, že by se jednalo o balón. Cituji: "Jsem si jist, že to co jsem našel, není v žádném případě meteorologický balón." Celá kauza poté pomalu mizí tak rychle, jak spatřila světlo světa. Je jisté, že v té době podobným věcem lidé zřejmě nevěnovali tolik pozornosti. Po válce byly jiné starosti a senzační zprávy v místních novinách spíše rozesmály. Samotný akt, že někdo oznámí tak senzační objev a po intervenci vyšších kruhů armády a FBI jej v zápětí bagatelizuje a popírá, však nenechal zvědavce dlouho spát.

Vzkříšení

Obrázek z pitvy "mimozemšťana"

K případu Roswell se po téměř třiceti létech vrací bývalý fyzik Stanton Friedman a zpovídá Jesse Marcela. Ten

 se mimojiné zmiňuje o tom, že dostal slušnou finanční podporu, aby na celý případ zapomněl. Zároveň s ním, pracuje na případu tým, který se snaží vyslechnout co největší počet svědků a také Brazelova syna, který se nálezu účastnil se svým otcem. Ten tvrdí, že dodnes vlastní úlomky z tohoto objektu, které se vyznačují tím, že mají neuvěřitelnou tvarovou paměť, která dovoluje materiálu, aby se po jakékoliv deformaci vrátil zpět do původního stavu, aniž by na něm byly vidět známky poškození. K roku 1981 se náhle vynořuje další údajný důkaz. Katastrofu "létajícího talíře" prý nepřežila posádka a její zkoumání údajně provedli lékaři povolaní na základnu v Roswellu. Mělo se jednat o pitvu neznámého mrtvého humanoida, která byla pro potřebu

vládních kruhů a FBI vykonána na místě a byla údajně zdokumentována a zfilmována.

I tady se však objevuje snaha o zpochybnění tohoto filmového materiálu. V roce 1996 vysílá televize BBC dokument, který lze také shlédnout na Viasat Explorer, kde jej pravidelně v delších intervalech opakují. Po téměř dvaceti létech se objevují údajné důkazy o tom, že si jistý producent nechal tento film vyrobit na zakázku, včetně figurín, na niž se prováděla pitva. Poté film prodal soukromé společnosti. Zvláštní ovšem je, že někteří lékaři, kteří viděli film již dříve tvrdí, že film se neshoduje s tím, který viděli původně. V něm se totiž nejednalo o pitvu figurín, ale skutečných tkání. A to by chirurg či zkušený patolog asi rozpoznat měl. Navíc se u původního snímku objevilo několik detailů, které v duplikátu nebyly. A podobný případ mohl nastat i u případu z Roswellu. V obou případech se pravda hledá velmi těžko. A také jde samozřejmě o to, kde ji chceme hledat.

Čas je proti průkazným faktům

Mohl bych Vás tu nudit spoustou jmen a názvů. Svědků, knih a projektů. To nemám v úmyslu. Zopakujme si fakta a pokusme se zapřemýšlet nad danou věcí formou otázek a odpovědí.

Mohl si celý příběh Brazel s rodinou vymyslet?

Já tvrdím, že ne. Nepřímo se o něm zmiňuje zpráva v místním tisku a o pár let později hovoří v interwiew, kde svůj objev dementuje. Jaký k tomu měl důvod, asi uvádět nemusím.

Mohlo se jednat o meteorologický balón?

Opět tvrdím, že ne. Pokud by se jednalo o meteorologický balón, je tu příliš mnoho "nadstandardních"kroků. Pokud by se jednalo o balón, proč by se o to zajímala zpravodajská služba, proč by byla oblast hlídána vojskem a proč by se trosky obyčejného balónu převážely do Roswellu a pak dále do Fort Worthu? Proč by byla událost ohlášena FBI a vysokým vojenským

 kruhům, kvůli balónu? Namítnete, že mohl být zahrnut do tajného projektu MOGUL. Opravdu by FBI zajímal balón, i kdyby byl součástí nějakého tajnějšíhoprogramu

?

Mohla se armáda ukvapit s prohlášením?

Ne. Armáda velice dobře zvažuje, co pustí do oběhu a jaké informace nepřekročí práh základen. Mohl k tomu přispět případ z 25. Února 1942, kdy se americká armáda snažila na ranní obloze nad Los Angeles sestřelit objekt ve tvaru disku, který trval kolem hodiny. Vidělo jej tisíce svědků a případ je skvěle zdokumentován a natočen na autentický film. Armádě se jej přes ohromnou kanonádu nepodařilo ani poškodit. A nyní řekla armáda celému světu: "Máme to, a dozvíme se jak to zničit, když to bude nutné!" A pak přišel hlas ze shora a řekl, že bude lepší, tyto trumfy ponechat v rukávu. Pak přišla pohádka o balónu.

A co pitva mimozemských bytostí? Opravdu padělek či žert?

Který film míníte? Ten co se pouštěl na ústředí FBI, nebo ten co jsme viděli v televizi?

Spletl se Jesse Marcel při interpretaci nálezu na Fosterově ranči?

Ne. Jen si postupem času musel uvědomit, že je lepší mít kariéru u zpravodajské služby a slušný plat, nežli zničený zbytek života, kvůli něčemu, co mu bude stejně málokdo věřit.

Závěrem

Netvrdím, že to, co našel Brazel na Fosterově ranči, byla kosmická loď mimozemských civilizací, ale nechci věřit tomu, že šlo o balón. Pokud šlo o létající talíř nebo něco podobného, byl to první opravdový kontakt a snad právě proto ztratila armáda půdu pod nohama. Jesse Marcel chtěl sdělit něco neuvěřitelného světu a zapoměl při tom, že je zaměstnancem státní instituce. A pak přišlo na řadu zastírání, uplácení a popřípadě zastrašování. Prostě to tak mohlo být. Výsledkem je 50 let mlžení a s pravdou ven se asi vládní instituce neženou, spíš naopak, jak jsme zvyklý z posledních let. Přesto však případ v Roswellu přitahuje stále naši zvídavost a je středobodem a základním kamenem ufologie. Zatím z něj nejvíce profitují místní restaurace a motely ve společnosti každoročních UFO párty. A ufologové si zde můžou objednat z E.T. menu třeba "šedivcova játra" nebo "Brazelův fritovaný discsteak" a doufat, že zde potkají někoho, kdo řekne: "Já u toho v sedmačtyřicátým byl."

UFO ve stínu hákového kříže

I tak negativní věci na světě, jako jsou války, nebo válečné úsilí vůbec, pohání lidstvo kupředu. A to zejména v oblasti technologií. Je to draze

 zaplacený pokrok a je potřísněn krví

. Druhá světová válka je jasným příkladem, jak lidské utrpení jde ruku v ruce s technickým pokrokem. Připomeňme rozvoj letectví a raketové techniky, vývoj nových technologií na vodní hladině i pod ní a v neposlední řadě jaderný výzkum. Pokud by válka trvala o pár let déle, lidstvo by pravděpodobně ohýbalo hřbet pod nukleární porobou. Po skončení války se hodně začalo mluvit o vývoji zvláštních těles podivných tvarů, které létají fantastickou rychlostí. A to je téma tohoto článku.

Německo a vidina světovlády

Spolu, s téměř okultním dogmatem árijské nadřazené rasy, se v nacistickém Německu také objevuje obrovská snaha, trumfnout celý svět ve všech odvětvích. Architekturou počínaje a tajnými zbraněmi konče. Hitler a jeho administrativa se zajímá i o okultizmus a neváhá všemožně podporovat veškeré iniciativy, které snad vypadají v té době směšně, avšak ženou vědce k stále novým objevům. Z historie víme, že výsměchu se vystavovali vědci ve všech érách dějin lidstva a díky jejich víře, že konají správně, lidstvo občas poskočilo kupředu tím správným směrem. Nacisté využívali naplno německý i neněmecký vědecký potenciál k uskutečnění svých cílů. Hitlera samozřejmě víc zajímali zbraně, ale mezi plány budoucnosti byla i ambiciózní kolonizace Měsíce. V té době rakety V-2 nedolétly dál, než na britské ostrovy, a proto se vědci zaměřili na vývoj nového létajícího stroje, schopného vyvinout rychlost až 5000 km/h a létat na prahu vesmírného prostoru s doletem kolem 4000 mil. Zasvěcení asi pochopili, že se jedná o projekt HAUNEBU.

Kresba Haunebu III. Všimněte si střílen v horní a spodní části

Haunebu aneb UFO z dílen pozemšťanů?

V roce 1939 se zvláštní skupina vědců začala zabývat alternativním pohonem, který by ušetřil narůstající deficit paliv ve válečném úsilí nacistického Německa. Cílem měla být nezávislost na ropných produktech, tolik potřebných k pokračování válečné mašinerie. Zároveň s tím, byla firma Thule a Dornier, respektive vývojáři těchto firem, pověřeni vývojem leteckého

 dopravního prostředku, který by měl udržet nadvládu ve vzduchu

 a to i v případě, že by se říše rozrostla o další země naší planety. HAUNEBU (H-gerat) zkoušky, údajně probíhaly v oblasti označované jako Hauneburg v letech 1939 až 1945 (pozn. autora – podobně jako Area 51). První typ označovaný jako HAUNEBU I. i ostatní vylepšené řady měli být poháněny motorem, který měl údajně rušit zemskou gravitaci. Motor měl fungovat na principu jakéhosi konvertoru Van de Graafova generátoru a Marconiho dynamického víru. Kulové nádrže plné rtuti měli generovat silně rotující elektromagnetické pole, které mělo rušit gravitaci. Předpokládám, že někteří z Vás, mající širší znalosti fyziky, teď kroutíte hlavou. Přiznám se, že vědec nejsem a tak jen "prodávám, jak jsem nakoupil". K předpokládané rychlosti se samozřejmě nehodil současný profil letadla, vzhledem k tomu, jaké síly měli na těleso působit ve vysoké rychlosti a proto se začal vyvíjet tvar, který nejlépe vyhovoval vznikajícím silám. A tím byl disk.

Němečtí inženýři museli řešit další problém. U projektu Haunebu I. až III. Byla předpokládaná rychlost 5000km/h, u varianty III. až 20 000 km/h. Jak tušíte, tím problémem byla teplota povrchu tělesa při těchto extrémních rychlostech. Objevily se informace, že tato překážka byla vyřešena údajně speciálním plynem, který po povrchu "talíře" proudil ze zvláštních trysek a ochlazoval disk při signalizaci nadměrných teplot, ohrožujících soudržnost tělesa. Při použití prý plyn světélkoval.

Haunebu I. Údajná fotografie    pilota RAF

Výzkum pokračoval až do dubna 1945. Poté se stopa ztrácí. Prosakují zvěsti, že informace o projektu padly do rukou stejným dílem vítězným mocnostem, tedy USA a SSSR. Kolem roku 1955 byla kanadská letecká firma AVRO pověřena údajně armádou USA pro pokračování části projektu létajících disků. Ty byly označovány jako Vril. Souběžně se armáda USA věnovala podobnému projektu V-STOL, tedy vyvíjení letounů, schopných přejít z horizontálního do vertikálního letu včetně staru a přistání. Některé konfigurace AVRO byly spíše v teoretické fázi. USA byly úspěšnější. Podařilo se jim vyrobit a otestovat několik modifikací letounů typu V-STOL. Mluvím o letounech nikoli discích. Američané se sice prezentovali na veřejnosti s "létajícím talířem", ale ten se vznášel max. do 2 m nad zemí a byl velmi nestabilní. Rozhodně se nedá hovořit o tom, že by měl cokoli společného s Haunebu. Ani velikostí, a už vůbec ne s parametry u Haunebu.

U Haunebu se udává průměr disku

 od 25 do 120 metrů. Až do modifikace Haunebu II. se objevují sporadické zprávy o jeho pozorování nebo sledování. Nikdy nebylo potvrzeno, žeprogram

 existoval, ovšem nikdy to nebylo ani vyvráceno. Výčet ukazuje typ, počet vyrobených kusů a rok výroby. Všechny typy měly obsahovat pohon na principu antigravitace, nazývaný Thule Triebwerk EMG motory.

Ještě vysvětlení, proč se v poválečných i původních projektech objevuje V (Vril a V-stol). Jde o fyzikální veličinu V, určující právě pohyb disku, chcete-li talíře.

Skutečná technologie nebo kamufláž?

Myslím si, že se po ukončení války, vítězné mocnosti jistě podivovaly, jak byly nacisté úspěšní v mnoha odvětvích, která by se spíše hodila na konec dvacátého století. V mnoha ohledech byla Třetí říše před spojenci. A je to logické. Spojence stála válka a výpomoc ostatním zemím mnoho prostředků a nebyl čas na bádání. Operace Paperclip, což bylo úsilí USA, získat vědce těchto technologií na svou stranu, probíhala v utajení až do roku 1973. Je jasné, že podobnou iniciativu vyvíjela i ruská strana. První fotografie UFO nápadně připomínají stroj Haunebu II. Zejména ta nejslavnější, kterou pořídil v únoru 1954 u Darbishire v Lake District v Anglii. Zajímavé je, že se v padesátých a šedesátých letech začala množit pozorování UFO a nad Švédskem se objevovali tzv. "lodě duchů". Také se hovořilo o výskytu disků nad Antarktidou a také piloti, kteří hlídkovali nad skandinávským pobřežím, vyprávěli o "leteckých základnách létajících talířů", které byly maskovány jako ledovce. O bližším popisu pohonu jsem se toho z dostupných zdrojů mnoho nedozvěděl. Přemýšlím, kolik by asi hnací jednotka zabrala místa v lodi s přihlédnutím na zbraně a ostatní systémy, chladící zařízení a kabiny pro posádku a jaký by měl dopad na zdraví či život posádky popisovaný pohon. Jisté je to, že pokud nacisté skutečně přišli na kloub podobné technologii, pak by mohli být létající talíře, které občas pozorujeme, výtvorem lidských rukou a patří dnes mezi nejvíce utajované objekty na světě. To sice poněkud zkaluje naděje lidí, kteří věří v návštěvy cizích bytostí v talířích, ale já bych byl v této otázce poněkud rezervovanější. Svědci, kteří žili v období války v blízkosti základen raket V1 a V2 mohou potvrdit zkoušky i ostré lety těchto raket, stejně tak podivný velký výbuch na pobřeží Baltického moře, který lze hodnotit jako první zkoušku jaderné zbraně. Co se týče Haunebu již takový rozsah svědectví není, což je vzhledem k údajným rozměrům typů Haunebu I. a II. podivné. Zejména pak na sklonku války, kdy lidé vyhlíželi neustálé nálety spojeneckých bombardérů. Zcela hypoteticky - Není možné, že se němci snažili napodobit technologii, se kterou se setkali piloti Luftwafe při svých letech? Osobně balancuji někde mezi, a čím déle o tom přemýšlím, tím více nerozhodnosti a rozporů nacházím...

Výstřižek z anglických The Times o pronásledování Haunebu II.

Pravdivé poselství pyramid na prahu nového věku?

Většina z nás, kteří se zabývají fenoménem UFO, jistě shlédla film STARGATE. Musím přiznat, že i mne zaujala myšlenka autorů filmu. Poslové z hvězd, kteří uměle osídlili tuto planetu. Nejedna z vědeckých hypotéz se týká právě tohoto tématu. Nás však víc než film zajímá tato myšlenka a zejména události, které by tuto myšlenku mohli potvrdit, či naopak.

Egypt jak jej vnímáme

Egyptské pyramidy a egyptská kultura vůbec, v nás dodnes vzbuzuje zájem a obdiv. A jistě právem. Alespoň já neznám jediného člověka ve svém okolí, který by si nepokládal jednu z mnoha otázek, které se této kultury týkají. Jak byly postaveny pyramidy? Jsou to opravdu "pouze" pomníky? Co znamenají kresby a hieroglyfy, které jsou součástí velkých chrámů? Jistě namítnete, že spousta těchto otázek bylo buď úplně, či částečně zodpovězena. Jste s odpovědí spokojeni, nebo Vás napadá jen další spousta otázek? Já zastupuji tu druhou skupinu, i když připouštím, že spousta mých dotazů, byla celkem obstojně vysvětlena.

Seznámení s hlavní postavou

Jmenuji se RE. Jsem egyptský bůh. Jeden ze stvořitelů, který povstal z boha Amona. Převtělen v hada jsem v prvotních vodách oplodnil kosmické vejce, z kterého povstal život. Jsem bůh slunce.
Ne, nebojte se. Jste na těch správných stránkách

, ale seznámení s postavou boha slunce REA, je velmi důležité pro pochopení celého článku a souvislostí, o kterých si dnes budeme povídat.

Slunce jako „srdce“ života

Naše nejbližší hvězda Slunce, stála u kolébky naší planetární soustavy. Jeho paprsky bombardovali naší planetu během vzniku života. Je to zdroj obrovské energie a přímý svědek událostí, které se odehráli a díky kterým já píši tento článek a Vy jej můžete číst. Na přelomu tisíciletí se u Slunce začali

 dít podivuhodné události, které se i takové instituci jako je NASA, vyplatí bagatelizovat či popírat nebo cenzurovat. Jedná se o tzv. "tančící komety".

Co kolem slunce „tančí“?

Nabízím Vám prvotní fota

, jak NASA tvrdí, "tančících komet". Nebylo by na nich asi nic divného. Podivné však je, že NASA pozastavila přímý přenos ze satelitu SOHO/LASCO, který vysílal nepřetržitě až do výskytu těchto těles u slunce.

Opravdu se jedná o komety?

Důležité je ovšem také to, co všemu předcházelo. Od listopadu 2000 do dubna 2001, Slunce vykazovalo neobvykle velkou aktivitu. Probíhaly na něm erupce, které do té doby nebyly nikdy naměřeny. Polární záře pokrývala téměř celé území Kanady. Nebývale se také zvětšily ozonové díry nad oběma póly. Po celou dobu vlétávaly do slunce objekty. Při srovnání ohonů v termospektru, zjistil vědec R.G.Wolf,který se tímto fenoménem zabývá již od roku 1998, že teplota ohonů je jen o něco málo slabší, nežli teplota protuberancí, z čehož lze vyvodit, že se o komety nemůže jednat. Celá věc vyvrcholila v listopadu 2000, kdy se od Slunce oddělil velký temný kus tmavé hmoty, zhruba ve velikosti planety Jupiter. Pak následovalo ještě několik erupcí do prvního čtvrtletí roku 2001 a najednou se Slunce nebývale uklidnilo a obrovské ozonové díry rázem zmizeli. Pro upřesnění. Některé z objektů nejen že vlétávali přímo do Slunce, ale uměli se od Slunce vzdálit a to by kometa jistě nedokázala. Radikálnější pozorovatelé tvrdí, a to na základě snímků, že se jedná o umělá tělesa. Jaký by byl cíl civilizace, která nechává své lodě vplouvat do pekla aktivní hvězdy? Možným cílem by bylo "přeladění hvězdy", řekněme, na jinou frekvenci, nebo stvoření jiné planety. Proč by to dělali? A co přežití života v solárním systému? A teď je čas pro tu správnou otázku. Proč by chtěli, abychom přežili? ........ Protože jsme jejich "děti".
Nyní jsme v našem článku přesně tam o čem tento článek je. Totiž o teorii, že jsme byly na této planetě"vypěstováni".

Teorie „dětí slunce“ komplexně

Jak by mohla být tato teorie formulována. Nestyďte se jít cestou Dänikena a jiných. Na planetě Zemi přistává flotila mimozemských lodí a vysazuje tu své vědce, kteří ve svých genetických laboratořích "staví"život. Prostě se rozhodli, ať už z experimentálních nebo čistě praktických důvodů. A daří se jim. Vznikají jim podobní tvorové a pomocí genového kódu se u nich projevuje inteligence se vzrůstajícím koeficientem. Jednoho dne se rozhodnou, že založená civilizace již nepotřebuje "chůvu" a že stačí, když se občas zajedou podívat, jak se jim daří. Ke kodexu by snad mohlo patřit i to, že se nebudou vměšovat. Dávní obyvatelé je pak vykreslovali do svých svatyní.

Ano, už Vás slyším. Přinejmenším, že je tato teorie přitažená za vlasy. Je přeci jasné, že pocházíme z opice, přestože se opice klidně krmí vedle nás banány a nemají ani zlomek inteligence jako my. Stavíme obrovská stavební díla, přestože dodnes nezvládáme některé technologie, které zvládali dnes již neexistující civilizace. A víra vznikla jen z popudu, aby se měli Ti poddaní čeho bát. Snad máte pravdu. Já jen vím, že vše je reakce na podnět. Náš genetický kód (DNA) nese jen asi 3% nosných informací

, které se kombinováním kódu přenáší na jiného jedince. Zbytek se prostě veze. Genologičtí odborníci stále objevují nové a nové možnosti genetiky a víme, že tato věda je vlastně ještě v plenkách. Snad nás čekají opravdové zázraky v tomto oboru, kdy se změní nekontrolovatelný buněčný růst (rakovina) na zušlechťující upgrade našeho DNA

. Rezervy tu jistě jsou. A co když byl ten "základní kámen

" postaven jinak, než přírodní cestou? Myšlenka jistě lákavá a stejně tak neuvěřitelná.

Přelaďují „sluneční bohové“ Slunce, aby zachovali pozemský rod?

Kometa, mimozemský koráb, nebo naši stvořitelé? Nebo snad náhodná podoba s kresbou „okřídleného slunce“  na zdech egyptských chrámů?

Slovo závěrem

Labyrintem mozkových cest se mi prodírá spousta myšlenek. Doufám, že se mi povedlo aktivovat mysl i Vám a proto mi dovolte, abych vyjádřil pár svých myšlenek na pomyslný papirus těchto stránek, jak činím v každém článku věnovaný stránkám UFO OVER.CZ

Myšlenka, že náš život na této planetě nevznikl bezděčně, není nová. Je jistě lákavá a mě ne zcela proti mysli. Převedeno do našeho času, je zřejmé, že kdyby tu zítra přistáli nepozemšťané a my si s nimi "plácli"na spolupráci a přenechali nám neuvěřitelné vynálezy, postavili bychom na tento památný den obrovský obelisk. A za 2000 let, by budoucí archeologové psali, že tak vzniklo nové náboženství k uctívání bohů, kteří přišli z hvězd. Tak by to mohlo být interpretováno. Je jisté, že egyptská i jiné civilizace uměly některé technologie, které dnes zvládáme s velkým vypětím prostředků. Jsou i takové, při jejichž překonávání, musí lidstvo vynalézt nové materiály a technologie, aby byly proveditelné. Také náboženství, nebo uctívání nevzniklo prvotně jako zastrašující prostředek vládnoucí třídy, ale jako projev obdivu k něčemu obdivuhodného. Pokud si kladete stejnou otázku jako já, tedy, který materiál či technologie odolá silám aktivní hvězdy, mohu odpovědět pouze otázkou. Jak je možné, pokud k tomu opravdu dochází, že jiné entity cestují neuvěřitelným prostorem a časem jen proto, aby nás navštívili nepozorováni, a nezatěžuje je ani časový paradox? Lidská představivost v tomto ohledu je asi velmi krátkozraká. Je těžké si představit už jen to, že Sahara nebyla vždy pouští a že Afrika a Jižní Amerika byla jedním kontinentem. Kdybych si měl vybrat, byl bych radši potomek boha Rea nežli King Konga i když mám zvířata

 velmi rád.

Pokud se toho chcete dovědět víc podívejte se do sekce Armádní noviny > Tajné projekty a UFO