WOW!

Radioteleskop Big Ear (Velké ucho) ve státě Ohio v USA

Psal se 15. srpen 1977, když se Dr. Jerry Ehman pustil do rutinní kontroly záznamů radioteleskopu zvaného Big Ear (Velké ucho) umístěného v americkém státě Ohio. Náhle na pásu papíru spatřil skupinu značek, která mu vyrazila dech. "Vůbec jsem v tu chvíli nedokázal přemýšlet - byla to nejpodivnější věc, jakou jsme do té doby zachytili. A tak jsem v prvním radostném vzrušení to místo na záznamu zakroužkoval a na okraj připsal výkřik WOW!," uvedl později Jerry Ehman.

Záznam byl opravdu podivný. Signál s délkou vlny blízkou 21 centimetrům odpovídal představám astronomů o frekvenci, na které je nejvýhodnější realizovat pokusy o spojení s cizími inteligencemi. Zjevně vypadal jako umělý.

Analýza signálu WOW! ukazuje, že se posouval souběžně s "pozadím hvězdného nebe". Z toho důvodu byly jako zdroje signálu vyloučeny planety, měsíce, kosmické lodi, atd. a byl téměř třicetkrát silnější než běžné pozadí rádiového šumu vesmíru. Ve směru, odkud dorazil, se nenacházelo žádné známé těleso sluneční soustavy. Mnohé nasvědčovalo tomu, že depeše přišla v podobě úzce směrovaného paprsku z velmi vzdálených končin vesmíru.

Signál WOW! trval pouhých 72 vteřin. Během jeho příjmu teleskop mířil do těch míst oblohy, kde se nachází souhvězdí Střelce. Velké ucho se nemohlo natáčet, příjem tedy mohl ustat proto, že zdánlivý pohyb oblohy posunul zdroj z jeho zorného pole. Na souhvězdí Střelce proto zamířily další radioteleskopy - nic zvláštního už ale nezachytily.

"Nejdřív jsem se domníval, že šlo o pozemské vysílání, které se ve vesmíru odrazilo od úlomku nějakého tělesa," řekl jeho objevitel. "Čím déle jsem ho ale studoval, tím víc sílilo moje přesvědčení, že je opravdu mimozemského původu."

Zůstává otázkou, proč by se neznámá civilizace ozvala jen jednou, a to ještě na pouhých 72 vteřin. Někteří vědci soudí, že záhadný zdroj možná ve skutečnosti vysílal déle (nebo dokonce stále vysílá), ale že jej nějaké fyzikální příčiny nakrátko zesílily. V této souvislosti badatelé připomínají jev známý jako gravitační čočka. Při něm vede průchod světla kolem hmotné hvězdy nebo galaxie k zesílení nebo zdvojení obrazu velmi vzdálených objektů. Podobný efekt mohl postihnout i vysílání WOW! Jiní experti se domnívají, že vysílač rotoval nebo se jinak pohyboval a úzký svazek elektromagnetických vln zasáhl Zemi jen náhodně.

V každém případě se příjem už nikdy nepodařilo zopakovat. A protože věda bere na vědomí jen to, co je možné za přesně stanovených podmínek znovu ověřit, signál WOW! nebyl uznán za důkaz existence jiných civilizací.

Vědci se ale nevzdávají a připravují projekty, které by daly prokazatelnější výsledky. Jedním z nich je SKA, zdaleka však není jediný. Budoucím supervýkonným přístrojům už možná nějaký další signál WOW! taksnadno

 neunikne.

Výpis z Big Ear

Tajemný signál WOW!, který před více než třiceti lety zaznamenal Jerry Ehman, je znám také jako skupina šesti znaků 6EQUJ5. Právě tyto číslice a písmena jsou zakroužkována na papírovém výstupu z počítače radioteleskopu Big Ear. Vedle nich je Ehmanovou rukou připsán udivený výkřik WOW!

"Signály zachycené naším radioteleskopem Velké ucho tehdy zpracovával počítač na papírový pás ve sloupcích. Každý z nich představoval sílu signálu v určitém rozmezí vlnových délek vysílání," objasňuje Ehman. "Vždy stačila čísla 1 až 9, pokud by ale intenzita překročila tyto běžné hodnoty, měl počítač ještě k dispozici písmena podle pořadí v abecedě. To, že se při vyhodnocení signálu WOW! dostal až ke Q a U, dokládá výjimečnost případu."

Těchto šest znaků tedy logicky odpovídá číslicím 6, 14, 26, 30, 19 a 5. Ve skutečnosti jde ale pouze o vyjádření intenzity zaznamenaného vysílání.

Grafické znázornění signálu WOW!

Někteří amatérští luštitelé záhad těmto číslicím připisují téměř mystický obsah. Například český výtvarník Ludvík Tuček ve své knize "12 čísel z kosmu" rozdělené na několik tématických částí podrobně rozebírá co vše zjistil z těchto šesti znaků. Jeho zjištění jsou dosti fantaskní. Pro názornost zde některá z nich uvádím.

Area 51

Mapka prostoru Nellis Range

Zmiňovat se o tom co je tzv. Oblast 51 v kruhu lidí zajímající se o fenomén UFO je v celku zbytečné. Pojďme se tedy podívat na tuto záležitost pokud možno okem objektivním a méně spekulujícím.

Snad jen na úvod pár důležitých informací. Území zvané Oblast 51 nebo chcete-li AREA 51 se nachází v Nevadské poušti asi 190 km od Las Vegas poblíž vyschlého solného jezera Groom Lake. Je součástí strategického prostoru Nellis, který zahrnuje leteckou

základnu a testovací střelnici.

Na mapě

 je znázorněn celý prostor Nellis Range. Červeně s nápisem 51 je pak oblast 51, nazývaná piloty"The box" (bedna), kde je zakázán veškerý letecký pohyb pod pohrůžkou sestřelení a případnou smrtí pilota či celé posádky. Jen připomínám, že zvolená oblast celé základny nemohla být zvolena lépe. Poušť o velké rozloze s minimálním množstvím

 nerovností obklopená nepřístupnými horami a malou infrastrukturou v dohledu umožňuje perfektní kontrolu nad celým hlídaným prostorem. Tato oblast je od 11.8.1961 vyhlášena za uzavřenou. Oblasti jezer Groom a Papoose Lake od sebe dělí pohoří Papoose Mountains a právě toto území zvané jako Dreamland vzbuzuje zvědavost veřejnosti a médií.

Vraťme se ale zpět do roku 1957, kdy základna vznikla. Studená válka nabírá na obrátkách a začíná šílený jaderný závod. A právě v tomto roce je základna založena a probíhají zde jaderné zkoušky. Brzy se tento prostor stává základnou strategického letectva a začínají tu první testy nových typů utajovaných letounů, zejména špionážních

, pod ochranou CIA. A co víc, 80 mil jihovýchodně od Salt Lake City vyrůstá Dugway Proving Ground, který leží na rozloze 800 000 akrů a je považován za druhý Dreamland. Dnes už není tajemstvím, že zde v šedesátých letech probíhali testy bojových chemických a biologických zbraní a je také spojován s oblastí 51. Jistě tušíte z jakého důvodu.

Area 51

Existenci základny přiznala administrativa USA až v roce 1999. Stalo se tak zřejmě v reakci na zveřejněnou fotografii

 z ruského satelitu a na fakt, že se o základně začalo hovořit i ve vyšších kruzích ostatních světových velmocí.

Projekt "Aurora"

Jak jsem již uvedl, základna byla zahrnuta do leteckých sil USA a to zejména za účelem testování nových technologií v oblasti letectví. Dreamland je "lůnem" takových strojů jako U2 nebo SR 71 "Blackbird". Tyto špionážní letouny křižovaly oblohu po celou dobu studené války a dodnes nebyly určité detaily o těchto strojích zcela odtajněny. Na základně ani po skončení studené války aktivita neochabuje. Hodně se hovoří o projektu "Aurora". Nicméně vláda USA tvrdí, že projekt nikdy neexistoval a ani podobný typ letounu nebyl zkonstruován. Ovšem přes 40 let podle USA neexistovala ani oblast 51.

Nás ovšem nejvíce zajímá, co se uvnitř utajené základny děje v souvislosti s možným výzkumem jiné než pozemské entity.

2.července 1947 došlo k údajné nehodě

 nepozemského plavidla na Fosterově ranči u městečka Corona v Novém Mexiku. Trosky byly odvezeny na nedalekou základnu Roswell Army Airfield. O to, že se o oblasti 51 mluví v souvislosti s tajnými projekty, které se týkají oblasti výzkumu jiných, než pozemských technologií, se jistou měrou zasloužil Robert Lazar, který v devadesátých letech vystoupil v dokumentárním pořadu a uvedl, že se v Dreamlandu věnoval výzkumu právě na tomto projektu, kam byly převezeny i trosky od Roswellu. Jediné, co je jisté, že Lazar opravdu na základně pracoval.

Základna je i nadále velmi přísně střežena. Jsou určitá pásma, kde Vás cedule upozorňuje i na eventualitu, že můžete přijít o život. V okolí základny jsou nainstalována pohybová čidla, termovizní kamery a další sledovací prostředky. Tato opatření jsou doplněna hlídkami ve vozech, neustále monitorující možné příjezdové cesty. Není třeba hovořit o tom, že v blízkosti ochranného pásma je zakázáno filmovat i fotit.

Co vlastně hledáme za touto cedulí?

Jednoznačně tajemství s touhou uspokojit naši zvědavost a přání. Připusťme oba pohledy na věc. Ten realistický i ten optimistický.

Realistický

Jedná se o tajnou základnu. Vláda si zde střeží technologie, na kterých pracovali nejlepší odborníci a které stáli tuto zemi obrovské finanční částky. "Nedotknutelnost" umožňuje lepší ochranu těchto výdobytků. Patrně můžete namítnout, že studená válka skončila. Já říkám, že žádná vláda na světě nevysype z rukávu vše, nechá si své trumfy v rukou, proti možným budoucím nepřátelům. Z mého pohledu se jedná o přiměřené utajení prostředků, ať už jsou jakéhokoliv původu. Vyvstává otázka, jak reagují lidé z okolí základny. Víme, že američané jsou velcí patrioti a navíc základna působí něco jako třeba jezero Loch Ness. Přijíždějí zvědavci a restaurace a motely v okolí z toho profitují. A pozorování zvláštních letících objektů? V době kdy začal létat SR 71 "Blackbird" jste na obloze nemohli vidět nic, co by se mohlo podobat tvaru letounu a letovým parametrům srovnatelným s běžnými letouny té doby. Navíc bychom našli pro základnu tohoto zaměření jen těžko lepší místo na americkém kontinentu.

Optimistický

Ve skrytu duše doufáme, že se zde skutečně odehrává pravděpodobně největší dobrodružství lidstva, a to je kontakt s mimozemskou entitou nebo tím co představuje. Občas k nám proniknou záblesky poznání či dobrozdání lidí, kteří se snaží odkrýt určité informace, o kterých se raději nehovoří. Oblast 51 je zcela jistě ideální pro tento účel. Proč by měli přiznat cokoliv, když lze zapírat a mlžit pokud to jde. Není potřeba vyzrazovat "spolky" s jinou civilizací. Chceme vědět, že tu jsou! A máme pocit, že nám někdo upírá právo na informace a že s námi někdo manipuluje. "Pravda je někde tam venku". A my si budeme muset ještě třeba dalších 42 let počkat, až nám jí někdo zase kousek poodhalí. Pak si řekneme, tak jsem se přeci nemýlil!

Údajně pravé interview, které propašoval „Victor“ ze základny z oblasti 51

Obrazce v Nazce

Nazca není jediná. Po celém pobřeží     Peru lze najít    podobné obrazce

Náhorní plošina jihoamerického Peru, Nasca, je hladká kamenitá pustá poušť, občas zvlněná do menších červených kopců. Šedivý písek se střídá se žlutým, narůžovělým, stříbřitým a nakonec červeným. Má rozlohu 50 kilometrů čtverečných (či až 450, záleží jak se co započítá) a rozkládá se mezi dvěma řetězy hor vysokých 2000 metrů. Leží asi 400 kilometrů jižně od peruánské metropole Limy a byla zahrnuta na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1994. Je zřejmé, že v období přibližně 200 př. n. l. – 800 let n. l. byla zemědělsky intenzivně využívána Indiány kultury Nazca. Naše znalosti této kultury jsou poměrně skrovné, protože se nedochovaly žádné písemné památky a samotný zánik této civilizace není zcela vyjasněn.

Tuto náhorní planinu proslavily především obrazce, které patří mezi tzv. geoglyfy. Nachází se jich zde přes 300, většinou o rozměrech až několik desítek metrů. Obrazce znázorňují nejčastěji zvířata, hmyz, ryby

a ptáky (například velmi známé jsou vyobrazení kolibříka, pavouka a opice), nalezneme zde i lidské postavy, geometrické obrazce, spirály a poměrně často dlouhé rovné linie o délce až několika kilometrů.

Jsou vytvořeny světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou zřetelné až při pohledu z letadla nebo balonu a dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vytvořeny.

Geoglyf opice	Geoglyf pavouka	Geoglyf kolibříka

Samotný způsob tvorby těchto obrazců je velmi prostý a jednoduchý

. Stačí odstranit 10 – 20 centimetrů povrchové tmavě zbarvené horniny a objeví se světle zbarvený vápencový nebo pískovcový podklad. K vytvoření jednoho obrazce je potřeba

 pouze několik hodin práce

 menší skupiny lidí.

Předmětem úvah je však metoda, kterou byly tyto obrazce přesně vyměřeny, a především smysl těchto obrazců. Z povrchu země

 jsou tyto obrazce nerozlišitelné a v moderní době byly objeveny až ve 20. letech 20. století při leteckém průzkumu oblasti. I dnes používají turisté, kteří chtějí tyto geoglyfy pozorovat, buď letadla nebo vrtulníky.

Na obrázku vlevo je pohled na geoglyf nikoli z ptačí perpektivy (jak je většina lidí zná), ale z pohledu člověka stojícího na zemi.

Je zřejmě, že ani sami tvůrci obrazců je nemohli pozorovat vcelku, i když někteří badatelé vyslovili domněnku, že Indiáni kultury Nazca mohli používat například jednoduché balony na teplý vzduch nebo velké draky, které by mohly unést jednoho člověka. Tak by bylo možné jak dirigovat tvůrce obrazců, tak pozorovat vytvořené dílo.

Indiánská kultura z planiny Nazca se také proslavila krásnou keramikou

• rituální náboženský význam, sloužící jako způsob komunikace s nadzemskými bohy
• gigantický astronomický kalendář a jednotlivé dlouhé linie směřují k významným bodům na obloze
• označení míst s výskytem podzemní vody použitelné pro zavlažování
• naváděcí a přistávací plochy mimozemských návštěvníků (jako první ji vyslovil Erich von Däniken)

1.9.2008 20:16      jméno: Archibald

Sem napiš komentář
Plochy, ježto jsou střídmě obdařeny kresbami různorodého vzoru, jsou de-facto iniciačními databázemi těch bytostí, ježto znali letový plán pozemského glóbu.Nelze diferenciovati jakým způsobem toho dosáhli, pakliže znali technologii vyššího souřadníku než-li je ta naše současná.Nemyslím si že za vším jsou tzv. mimozemšťané, tato extáze je sice velmi poutavá,avšak ve velmi zdařilých sci-fi projektech.Dle mého prostinkého názoru se jedná o dílo pozemských bytostí, tedy lidí, ježto tzv. vyrostli či dospěli o několik statisíců let dříve než-li naše větev lidstva.A není se čemu ani divit, když v současném vysoce technickém věku nalezneme v houštinách Amazonských pralesů dokonce velice divoké tvory lidského vzezření avšak bez racionálního a intelektuálního prvku myšlení.Tedy se jedná o kanibaly.Smysl kreseb v Nazce je zcela sporadický.Jednalo se o účelové zpestření jistých posádek dálkových letů, kteří si krátily čas takovýmito kresbami, když teprve naše větev lidstva dřímala jakožto primitivní lidé prvobytně pospolné společnosti.

Tunguzská záhada

Tunguzský meteorit, nebo také tunguzská katastrofa je označení mimořádně silného výbuchu, ke kterému došlo 30. června 1908 v prostoru centrální Sibiře. Dodnes nemají všichni jasno, čím byl způsoben a bylo již zveřejněno mnoho teorijí.

Mapa    Tunguzské katastrofy

K mohutnému výbuch došlo přibližně v 7.15 ráno místního času nad prakticky neobydlenou oblastí tajgy v Tunguské oblasti pojmenované podle řeky Podkamenná Tunguska. Průlet svítícího tělesa atmosférou byl pozorován mnoha svědky a je obvykle popisován jako "jasná žlutá koule nebo válec" letící oblohou. Podle některých autorů byl průlet tohoto tělesa atmosférou pozorován i v Česku v době okolo půlnoci a letící žhavé těleso ve velké výšce prý směřovalo východním směrem.

Výbuch (podle části svědků 3 po sobě jdoucí exploze) byl natolik silný, že byl slyšitelný do vzdálenosti kolem 1000 km, vyvrátil nebo přelámal kolem 60 milionů stromů na rozloze větší než 2 000 km^2, rozbíjel oknadomů

 ještě v městě Vanavara, vzdáleném od epicentra asi 65 km. Seismické otřesy po explozi zaznamenaly seismologické stanice po celém světě a následný obrovský lesní požár byl pozorovatelný ze vzdálenosti mnoha set kilometrů. Do atmosféry se dostalo nesmírné množství malých částic především popela z lesních požárů a v oblasti poblíž výbuchu padal několik dní černý déšť. V následujících nocích byla obloha i v Evropě podivně světlá a jevy podobné polární záři byly pozorovatelné i ve střední Evropě. Lidé v blízkých oblastech utrpěli zvláštní popáleniny pokožky, které se jen obtížně a velmi dlouho hojily.

Protože se na místě exploze nenašel kráter, je pravděpodobné, že k výbuchu došlo v atmosféře ve výšce asi 5-10 km nad zemským povrchem.
Výpočty síly výbuchu se značně liší a jednotliví autoři uvádějí hodnoty 10–25 megatun TNT. V některých pramenech je dokonce uváděno až 50 Mt TNT.

Dobové foografie zničeného lesa

Více, či méně pravěpodobná vysvětlení

Výbuch meteoritu, komety nebo planety
Z výsledků pátrání různých výprav však vyplývá, že v místě exploze nebyly nalezeny oblasti s anomálním výskytem neobvyklých chemických prvků nebo sloučenin ani částice, které by bylo možno prohlásit za zbytky meteoritu. Některé zprávy uvádějí zvýšený obsah

 iridia v půdě, popř. nálezy mikroskopických sklovitých částeček v půdě, ale přesvědčivé důkazy nebyly podány. 
Poměrně věrohodně vyznívala hypotéza o kometárním původu tělesa, protože vysvětluje skutečnost, že neexistují průkazné nálezy zbytků hmoty meteoritu. Novější výzkumy však vedly k domněnce, že tělesem byla planetka. V roce 1983 publikoval Zdeněk Sekanina práci na základě svých modelů, která kritizovala kometární původ tělesa, protože kometa by vybuchla mnohem výš než v 10 km. Tělesem měla být kamenná planetka. Tento názor ve vědecké obci převažuje. 
Na místě jsou patrné biologické změny na rostlinstvu. Došlo k urychlenému vzrůstu mladých stromků po katastrofě. Ten

zastánci kometové teorie vysvětlují dopadem značného množství minerálních hnojiv ze složení jádra komety. Mutační podmínky rostlin se v oblasti zvýšily 10 - 12 krát. K mutacím došlo však i u některých zvířat. 

Havárie kosmické lodi
Hypotéza o katastrofě kosmické lodi je podpořena především údajným manévrováním tělesa před výbuchem, tj. změnami směru letu odvozenými z výpovědí svědků jeho průletu před výbuchem. Zbytky kosmické lodi se také nenašli, ale kdo ví, jakou technikou

 by mimozemšťané disponovali, kdyby to tak opravdu bylo. 

Antihmota
Podle některých autorů by exploze v Tunguské oblasti mohla být způsobena anihilací malého množství antihmoty, které se nějakým způsobem dostalo do blízkosti zemského povrchu. Zásadním nedostatkem této teorie je to, že nevysvětluje způsob, jakým by se předmět z antihmoty dostal zemskou atmosférou do místa výbuchu, protože k anihilaci by zákonitě mělo dojít už při prvním kontaktu s vysokou atmosférou. Nevysvětluje také pozorovaný přelet tělesa nad rozsáhlým územím Evropy a Asie. Leda, že by šlo o kosmickou loď využívající k pohonu antihmotu. 

Černá díra
Poměrně fantastická teorie vykládá Tunguzský výbuch jako setkání Země

 s miniaturní černou dírou, jejíž zánik by provázela obří exploze. Stejně jako verze o antihmotě nevysvětluje (kromě již zmíněné kosmické lodi) poměrně dlouhá předchozí pozorování tělesa a zároveň současná fyzika není jednotná v teoretickém vysvětlení existence černých děr tak malé velikosti. V nejnovějším urychlovači částic v CERNu se však výskyt malých černých děr s napětím očekává. 

Výbuch zemního plynu
Podobně jako předchozí teorie nevysvětluje předpokládaný výbuch mimořádně silného výronu zemního plynu předchozí pozorování úkazů na obloze. Tato verze nepočítá s vulkanickou činností iniciující uvolnění zemního plynu - k uvolnění zde dochází "studenou" cestou. 

Elektrický výboj
Dosti zajímavá je spekulace o výzkumu srbského fyzika Nikola Tesli, jenž pracoval na přenosu elektrické energie na dálku, „bez drátů“. Jeho výzkum je provázen řadou nejasností. Spekuluje se, že se Teslovi pokus vydařil a elektrický výboj se objevil právě nad tundrou v oblasti tundry. Také není jasné, zda Tesla měl tuto technologii plně pod kontrolou, čili zda věděl, kde se onen výboj objeví.

Neuvěřitelné je, že při takové ohromné explozi nepřišel o život jediný člověk. Byla to jen obrovská náhoda, nebo snad úmysl?
Nemohlo

 snad jít přeci jen o nepovedené nouzové přistání nějaké kosmické lodi?
Nebo snad geniální vynálezce Tesla úmyslně směřoval svůj experiment na neobydlenou oblast? 

Teorijí je mnoho a je možné, že s rozvojem vědy se i tato již stoletá záhada vyřeší. Třeba za pomoci úplně jiného vysvětlení, než zde bylo uvedeno.